Proč (ne)surfovat v Chile

Jsem si myslela, že mi to surfování celkem jde. Nicméně po první lekci v Pichilemu jsem zjistila, že jsem naprosto marná a mé neexistující svaly na rukou mi to vůbec neulehčují.

V Pichilemu jsem si našla, už klasicky díky workaway, dobrovolničení v jednom ze surfařských hostelů. Pichilemu je malé přímořské městečko plné jak lokálních turistů utíkajících v létě ze Santiaga k moři, tak i surfařů ze všech koutů světa, jelikož se jedná o nejlepší místo pro surf jak v Chile tak i snad v Jižní Americe a ne nadarmo se mu přezdívá Capital del Surf = hlavní město surfu. Takže proč tam jedu? Abych zjistila, že po těch letech surfování mi to fakt nejde!

Nebo takhle, já jsem pořád, snad možná stále naivně přesvědčena, že mi to celkem jde, ale jen v nějakých více “začátečnických” destinacích, kde jsou vlny krásně u pobřeží a velikostí ne větší než já. Nicméně Pichilemu, je tímto úplným opakem. Vlny zde dosahují běžně desíti metrů, proudy se mění ze dne na den, a k ideálnímu místu se muselo často pádlovat snad i 15 minut, což v mém případě znamenalo, že jsem byla naprosto vyčerpaná už před tím, než jsem chytla (nebo respektive nechytla) první vlnu.

Zpátky k hostelu. Dost často nás tam bylo více dobrovolníků než hostů, což znamenalo, že jsme si tam jeli dost lážé plážo. Nejčastěji se pomáhalo s recepcí, úklidem, nebo v mém případě s fotkama a videama pro instagram a webovky. Po večerech jsme hrávali na kytary, pořádali BBQ na terase nebo naopak chodili spát už v 10, protože jsme byli po těch všech pokusech surfovat úplně vyčerpaní.

Co dělat v Pichilemu?

Takže za prvé, jak jste asi pochopili, bude SURFOVÁNÍ! Nicméně pokud jste milovníci spíše tropů a teplé vody, tak Pichilemu možná vynechejte protože tady do vody jedině s neoprenem. Ač se to nezdá, Pichilemu je vhodné i pro úplně začátečníky, kteří se základy surfu učí krásně u břehu v mírnější vodě. To jenom já, jakožto “pokročilý surfař” jsem se rozhodla málem utopit v 10 metrových vlnách.

Celé městečko i okolí působí velmi hippie. Všude najdete jóga studia, nádherné kavárničky, pouliční umělce a mnoho hostelu s dost zajímavými koncepty. V jednom z hostelů dokonce dělali vlastní kombuchu a každý víkend pořádali výstavy, živou hudbu nebo umělecké workshopy. Kdyby se někdo ptal, kde jsem si v Americe nachala stříhat vlasy, tak to bylo v 11 večer v jedné z hostelových techno party. Vedle sebe jsem měla DJe a kadeřník si na mě svítil jen jednou lampičkou. Ta ofina se mu ale střihnout povedla!

S několika dobrovolníky jsme se i dost často zapoměli u horolozecké stěny a scateparku, které se nacházely v Punta de Lobos, což je malé vesnička s další surfařskou pláží cca 10 minut autem od Pichilemu.

Co se gastronomie týče, tak doporučuji zajít do jednoho z místních podniků na Chilské speciality. Jinak pro vyzkoušení něčeho opravdu lokálního doporučuji Ceviche Pichilemu. Cheviche je studené polévka, tradiční nejen v Chile, nejtradičněji však s rybou. Nicméně jelikož je Pichilemu bohaté na mořské řasy, tak k mému vegetariánskému štěstí jsem zde byla konečně shopna ochutnat Ceviche s řasami namísto syrové ryby.