Nebezpečné Quito a dobrovolničení v Amazonii

TO JSEM SE ZASE PŘEPOČÍTALA

Přejezd z Otovala zpět do Quita nedopadl úplně podle plánu, lehce jsem totiž neodhadla délku cesty. Tím je myšleno že jsem se sekla sakra dost a do Quita přijíždím za tmy, což není zrovna ideální. K tomu ještě zjišťuji, že autobus jede úplně na jinou stanici. Celá rozklepaná se ptám paní sedící vedle mě, kam autobus jede a jak se nejlépe dostat do hostelu. Hodně rychle jsem se naučila nové španělské slovíčko PELIGROSO = nebezpečné. Paní byla ale tak hodná, nebo spíše viděla jak bezradně vedle ní fňukám, že mě potom sama zavedla ke správnému autobusu. 

Konečně vystupuji na správné zastávce, hostel je už jen 5 minut pěšky. Když jsem se zeptala sekuriťáka u zastávky kterým směrem jít, zase mi opakuje to jejich PELIGROSO, PELIGROSO a volá mi i na tak krátkou cestu taxíka. Řidič v taxíku se také pořád vyptává co to sakra dělám, že jsem v nebezpečné oblasti. Vždyť je to historické centrum města a není ani 8 večer. V hostelu je mi později vysvětleno, že jakmile se setmí (což je okolo 6), tak bych venku být sama rozhodně neměla. To mi to tady hezky začíná. 

Musím ale uznat že přes den je Quito nádherné. Zůstávám ale jen 2 dny během kterých kromě prohlídky města plánuji cestu do Amazonie!

HURÁ DO AMAZONIE

Z hlavního města Quito jezdí přímý autobus do města Tena, které je hlavním městem provincie Napo a je jedním ze vstupních měst do Amazonského pralesa, ve kterém teď budu nějakou dobu dobrovolničit.

První zastávkou v Amazonii je přírodní rezervace a jóga centrum u národního parku Llanganates, které se kromě jógy a meditace zaměřuje i na ochranu přírody v Amazonii. Celoročně přijímají dobrovolníky, kteří jim pomohou s místními rostlinami, se sklizní plodů v tropické zahradě nebo s asistencí při ranních meditacích.

JAK ARACHNOFOBIK K TARANTULÍM PŘIŠEL

Zvuky amazonské přírody mě při příjezdu naprosto uchvátily, nicméně hned první večer mi došlo, že ty zvuky něco vydává, já nevím co to něco je a pravděpodobně to něco nebude daleko ode mě. 

Jakožto ne úplně fanoušek hmyzu a všemožných breberek jsem nebyla úplně na větvi z venkovních sprch a pokoje který má de facto otevřenou střechu. 

Moc mě ani nepotěšila informace, že s námi v domě bydlí obří tarantule. Ukazují mi i fotky. Hmmm hezká to potvůrka. Majitel vysvětluje že není vůbec nebezpečná, nicméně mi jeho syn dává úšklebkem najevo, že tatínek kecá. Přes den ji prý ale neuvidím, protože je zalezlá v hnízdě, a v noci, když si běhá všude okolo, mě to nemá trápit, protože budu spát. Tak to sladké sny. V tuhle chvíli se můžeme sázet, jak dlouho, že v té slavné amazonii vlastně vydržím.

Zapamagtovat si slovíčko PELIGROSO se mi dost vyplatilo. Pokaždé když na mě něco podezřelého skočilo, tak hned po tom co jsem přestala pištět, jsem se byla schopna zeptat zda se vůbec jedná o něco nebezpečného.

Během pár dní jsem si krom poznávání nových plodů a rostlin vyzkoušela jak v Amazonii vytváří džus z cukrové třtiny. Důležitá informace: je úplně jedno kolik repelentu na sebe nacákáte, jakmile budete totiž drtit třtinu, tak polovina té přecukrované šťávy skončí na vás, a to už nic nezachrání. Pro komáry jsem se v tu chvíli stala hodícím lízátkem.

RUKU SAMAY

Z národního parku Llangantes se dále vydávám na území indiánských komunit kmene Kičua, ležící v povodí řeky Napo. Osada Ruku Samay je domorodé rodinné ekocentrum a léčebné centrum, jehož kořeny sahají do posvátné šamanské linie, která se táhne po generace. Ruku Samay je úzce spojeno i s česko-ekvádorským projektem Život postaru, jehož cílem je pomoci domorodým indiánům ve snaze o zachování jejich domova a kultury.

Co jsem si na celém pobytu zamilovala ze všeho nejvíce je ranní šálek Wayusy a cesty k okolním vodopádům a posvátným stromům. Co mě naopak naprosto vytáčelo, byl kohout budící mě už ve 3 ráno.

Kdyby někoho zajímalo co se teď nosí v Amazonii, tak za mě to jsou teda týden nečesané vlasy, propocené oblečení a gumáky ve kterých se vám při amazonských vedrech spotí noha do 5 minut. Takže nonstop upocená, ulepená od opalovacího oleje a napůl udušená repelentem se prodírám Amazonskou přírodou.